Téměř u každého venkovského aristokratického sídla se už v době baroka nacházely oranžerie, ve kterých se během zimních měsíců uchovávaly cizokrajné rostliny. Stejně tomu bylo i v Uherčicích. V dřevěné oranžerii, která se původně nacházela poblíž francouzské zahrady, pěstovali zahradníci hraběte Tomasa Vinciguery z Collalto už před rokem 1770 tři sta čtyřicet keřů pomerančovníků a citronovníků, vavříny, jasmíny, fíky, zarděnice, mučenky, aloe, růže a muškátovníky, zásobující panskou kuchyni vyhledávaným kořením. Barokní oranžerie zůstala v Uherčicích až do poloviny 19. století, kdy hrabě Antonín Oktavián z Collalto rozhodl o výstavbě nové fíkovny a přesunutí oranžerie na současné místo. Podezděnou dřevěnou fíkovnu, přistavěnou ke zdi prvního nádvoří, vystavěl roku 1844 stolařský mistr Jindřich Stumvoll ve spolupráci s místním tesařem Ferdinandem Pragerem. Je pravděpodobné, že zanikla až v roce 1870, kdy byla na popud hraběte Emanuela z Collalto zásadně rozšířena dosavadní oranžerie, přestavěná dačickým zednickým mistrem Františkem Sikou na současný skleník. Exotické ovoce, pěstované ve skleníku, bývalo v 19. a 20. století využíváno majiteli zámku a během jejich nepřítomnosti prodáváno do cukráren a lahůdkářství ve Znojmě, Dačicích či Slavonicích.

As early as in the Baroque period, virtually every aristocratic country seat featured orangeries that housed exotic plants during the winter months, and Uherčice Château was no exception. By 1770, gardeners employed by Count Vinciguerra Tommaso of Collalto had started using a wooden orangery, originally located in the vicinity of the French garden, to cultivate three hundred and forty orange and lemon trees, as well as laurels, jasmines, figs, erythrinas, passion fruits, aloes, roses, and myristicas, which supplied the manorial kitchen with much sought-after nutmeg and mace. The Baroque orangery remained at Uherčice until the mid-nineteenth century, when Count Ottavio Antonio of Collalto decided to build a new fig tree conservatory and to have the orangery moved to its current location. The underpinned wooden fig tree conservatory, leaning against the wall of the first courtyard, was constructed in 1844 by master joiner Jindřich Stumvoll in collaboration with Ferdinand Prager, a local carpenter. It is likely that the conservatory served its purpose until 1870, when Count Emanuel of Collalto initiated a substantial expansion of the existing orangery, which was remodelled into the present-day greenhouse by František Sika, a master mason from Dačice. In the nineteenth and the twentieth centuries, the greenhouse-grown exotic fruit served the needs of the owners of the château and during their absence, it was sold to pastry shops and delicatessens in Znojmo, Dačice, and Slavonice.

Bei fast jedem ländlichen Adelssitz befanden sich seit der Barockzeit die Orangerien, in denen exotische Pflanzen während der Wintermonate platziert wurden. Das gleiche galt für Uherčice. Schon vor dem Jahre 1770 bauten die Gärtner des Grafen Tomaso Vinciguera von Collato in der hölzernen Orangerie, die ursprünglich in der Nähe des französischen Gartens lag, dreihundertvierzig Orangen- und Zitronensträucher, Lorbeeren, Jasmin, Feigen, Korallenbäume, Passionsblumen, Aloe, Rosen und Muskatnüssen an und lieferten so in die herrschaftliche Küche aufgesuchte Gewürze. Die Barock-Orangerie blieb in Uherčice bis Mitte des 19. Jahrhunderts, als Graf Antonín Oktavian von Collato beschloss, ein neues Feigenbaum-Gewächshaus zu bauen und die ursprüngliche Orangerie an ihren heutigen Standort zu verlegen. Das untermauerte hölzerne Feigenbaum-Gewächshaus, das an der Mauer des ersten Innenhofes errichtet wurde, wurde im Jahre 1844 vom Tischlermeister Jindřich Stumvoll in Zusammenarbeit mit dem örtlichen Tischler Ferdinand Prager gebaut. Es ist wahrscheinlich, dass es erst im Jahr 1870 beseitigt wurde, als auf Anlass des Grafen Emanuel von Collato die bestehende Orangerie erweitert wurde, die František Sika,  Maurermeister von Dačice, zum heutigen Gewächshaus umgebaut hat. Exotische Früchte, die in dem Gewächshaus angebaut wurden, wurden im 19. und 20. Jahrhundert von den Schlossbesitzern verwendet und während ihrer Abwesenheit an Konditoreien und Feinkostläden in Znojmo, Dačice und Slavonice verkauft.